Bebe Brumík

Brumíkův zimní příběh

„Ahoj Brumíku!“ zavolali vesele Apolenka, Vilík i <jmenoDitete> a oklepali si bílé vločky z čepic, bundiček a bot. „Půjdeš si ven hrát? Je tam spousta sněhu.“

„Ahoj, už jsem oblečený a čekám jen na vás. Ale počkejte,“ zarazil se, „kde je <jmenoNejKamarada>?“

„Už zase stůně. Vždycky když se ochladí nebo je sychravo a hraje si chvíli venku, má z toho rýmu a kašel,“ odpověděl Vilík.

„To je tedy nepříjemné,“ zachmuřil se Brumík. „Tak víte co? Než půjdeme <oblibenaZimniCinnost>, nandáme do košíku jablíčka, mandarinky a i nějakou zeleninu jako mrkvičky nebo rajčátka a doneseme to mamince, ať se <jmenoNejKamarada> rychleji uzdraví.“

„Když <jmenoNejKamarada> na ovoce ani zeleninu moc není,“ zapochybovala Apolenka. „Ve školce na obědě je vždycky nechává a ani na svačinu si z domova žádné ovoce nenosí.“

„Aha,“ podrbal se Brumík na hlavě. „Mně pořád vrtalo hlavou, proč tak často stoná a asi už jsem na to přišel. Pojďte, ten košík připravíme a půjdeme za ním na návštěvu.“

Zašli tedy k Brumíkovi do sklepa, vybrali ty nejčervenější jablíčka, nejšťavnatější hrušky a pomeranče, nezapomněli ani na mrkvičky, okurky nebo hrášek a s plným košíkem se pak vydali na cestu.

Netrvalo dlouho a všichni stáli ve vyhřátém pokoji, kde na ně z pod peřiny mrkal <jmenoNejKamarada>.

„Přinesli jsme ti něco vitamínů, aby ses snáz uzdravil,“ řekl Brumík.

„Děkuju, jste moc hodní,“ odpověděl <jmenoNejKamarada>, „ale asi si nedám. Mám tady teplý čaj, sušenky a to mi stačí.“

„Ne, ne,“ zavrtěl hlavou Brumík. „Tohle všechno je pro tebe a musíš mi slíbit, že to sníš. Kamarádi mi řekli, že ovoce ani zeleninu vůbec nejíš a to není ani trochu správné. Obojí je zdravé a zdravý chceš přeci být i ty. Určitě tě nebaví ležet pořád v postýlce, když je venku tak hezky. Dej si každý den jablíčko nebo jiné ovoce a uvidíš, že už tě rýma nechytí. Pak s námi budeš moct dovádět celou zimu a žádný bacil si na tebe netroufne.“

V tom najednou ještě <jmenoDitete> vytáhne ruku z kapsy a natáhne ji k nemocnému kamarádovi. Co to v ní drží? „Na, pochutnej si, tady je ještě <oblibeneOvoceZelenina> ode mě.“

<jmenoNejKamarada> překvapeně zamrkal očima, poděkoval a rozhlédl se po svých hodných kamarádech. Potom sáhl do košíku, vylovil šťavnatou mandarinku, oloupal ji, rozdělil na měsíčky, každému po jednom nabídl a zbytek slupnul sám, aby co nejdřív porazil kašel a mohl si také užívat letošní sníh.