Bebe Brumík

Dobrý den, paní Ilono. Estivillova metoda je jedním z přístupů, jak naučit dítě usínat samotné a zajistit jeho nerušený noční spánek. Troufám si říci, že většina rodičů bojuje u svých dětí s usínáním a častým nočním buzením, zkouší různé finty a způsoby, jak děti v této oblasti osamostatnit. Jako u každé jiné metody i u této naleznete rodiče, kterým se osvědčila a mohou ji doporučit, a naopak ty, kteří ji považují za příliš drastickou a u svých dětí ji nechtějí zkoušet. Stručně řečeno jde o to, že dítě by mělo mít před spaním vytvořeny určité rituály, které se budou pravidelně dodržovat (koupání, čištění zubů, oblékání do pyžámka a nějaký čas strávený s rodiči, ať již čtením pohádky, vyprávěním apod.). Dítě po té odchází spát do své postýlky (opět by měly být nastaveny adekvátní podmínky pro spaní – teplota v pokoji, osvětlení) společně s oblíbenými hračkami na spaní či ještě s dudlíkem. Rodiče mají připravenou určitou větu, která vysvětluje, že dítě bude spinkat samo, rozloučí se s ním a odejdou z pokoje. Je zřejmé, že dítě se bude zpočátku snažit přivolat rodiče zpět - křikem, vytrvalým pláčem, oni po určitém čase přijdou zpět, zopakují onu větu a opět odchází. V metodě jsou propracované přesné intervaly, ve kterých se rodiče do pokoje vrací (první den se vracíte po minutě, pak po pěti minutách, další dny se intervaly prodlužují). Dodržováním tohoto postupu byste měla docílit po několika dnech či týdnech bezproblémového usínání dítěte a nepřerušovaného nočního spánku. Vyžaduje to však pevnou vůli a odhodlání rodičů překonat počáteční vzdor dítěte a vydržet jeho projevy. Pokud by Vás zajímaly přesné časové intervaly a další podrobnosti metody, je možné se je dočíst v knize samotného autora Dětská nespavost, a nebo můžete zabrousit na některé z maminkovských fór, kde jsou popsány zkušenosti rodičů s touto metodou. Osobně se domnívám, že každé dítě je jedinečná osobnost s určitým vrozeným temperamentem, emoční citlivostí a odolností nervové soustavy, tudíž na některé dítě může daná metoda rychle zafungovat, u citlivějších jedinců bych volila spíše kontaktnější přístup a vyvarovala bych se stresu z dlouhodobého a neutišitelného pláče.

Dobrý den pani Hanzlová, reaguji na Váš dotaz ohledně onanování vaší skoro čtyřleté dcery. Hned v úvodu bych ráda podotkla, že ačkoliv to může rodiče zaskočit a překvapit, je onanie u malých dětí velmi častým jevem, který se u většiny z nich objeví především v období, kdy odloží plenky a začnou více prozkoumávat své vlastní tělo. Velmi brzy zjistí, že jsou jim doteky v daných partiích příjemné, i když si musíme uvědomit, že děti při onanii prožívají jiné pocity, než-li pak dospívající či dospělí lidé. Onanování není proto třeba dětem zakazovat, už vůbec ne je trestat či dokonce vyhrožovat, co všechno se jim může stát. Můžete tak dítěti způsobit spíše neurotické obtíže, problémy s přijímáním vlastního těla či narušit jeho vývoj v sexuální oblasti. S dětmi je dobré o situaci promluvit, vysvětlit jim, že víte, že jim onanování způsobuje příjemné pocity, ale že se jedná o čistě soukromou věc, kterou je potřeba vykonávat o samotě a ne na veřejnosti. Řada rodičů totiž řeší onanování svých dětí například ve školce, na návštěvě či ve škole. Proto je třeba neustále opakovat, že jde o záležitost intimní a není vhodné ji provozovat před zraky ostatních lidí. Když už dítě onanuje na veřejnosti (často i v situaci, kdy se nudí), můžete pouze beze slov oddálit jeho ruku, odvést pozornost k jiné činnosti, znovu zopakovat, kde se to může dělat a kde ne. Děti se často uchylují k onanii například večer před spaním, u některých to může fungovat i jako způsob zmírnění nějakého stresu či napětí. Vzhledem k tomu, že některé děti mohou při této činnosti využívat i různé hračky (plyšáky apod.), je potřeba především u holčiček pohovořit o tom, aby se vyhnuly manipulaci s menšími předměty, u kterých by mohlo hrozit náhodné zasunutí do pochvy. Zároveň pak sledovat, zda dítě netrpí například infekcí močových cest, což může také někdy vést k častějšímu dráždění genitálií. Onanii proto není potřeba považovat za problém, je to součást přirozeného vývoje dítěte.

Dobrý den, vámi položená otázka je směrována spíše na ostatní maminky, hodí se do některého diskusního fóra či na facebook. Pokud budete mít nějaký konkrétní dotaz na poradnu, ráda Vám na něj odpovím.

Dobrý den, z vašeho dotazu není patrné, zda váš osmiletý syn maso dříve jedl a přestal až nyní, a nebo ho odmítal vždycky. Pokud maso jedl a teď ho nechce, jde o určitý přechodný stav, který se může zase brzy změnit. U dětí často nastávají období, kdy najednou přestanou jíst některou z potravin a časem se k ní mohou opět vrátit. Není proto třeba syna do jídla masa nutit a stresovat se tím. Někdy děti odmítají pouze určité maso, můžete proto zkusit do jídelníčku zařadit více ryb, častěji jim chutná i maso v mleté podobě. Maso se dá v menším množství přidávat do jiných tipů pokrmů (např. zeleninové karbanátky), různě ho mixovat (do polévek, omáček). Jestliže syn maso nejedl nikdy, můžete mu ho i nadále zkoušet opakovaně podávat. Děti často novou chuť přijmou třeba až po desátém nabídnutí a pokud nebudete úspěšná, je třeba sestavit jídelníček, který bude potřebné bílkoviny, vitamíny a železo z masa nabízet v jiných potravinách. Například děti z vegetariánských rodin často také maso nekonzumují. Pak je třeba si nastudovat vhodnou literaturu, a nebo se poradit s nutriční terapeutkou (například v naší poradně), abyste věděla, které potraviny více zařazovat. Obecně řečeno, půjde především o obiloviny, luštěniny, zeleninu, semena a ořechy, vajíčka či mléčné výrobky.

Dobrý den, z vašeho dotazu není zřejmé, jak stará je vaše dcera. V určitém věku jsou hádky v partě kamarádek časté, a to, že se mezi sebou chvíli přátelí a pak zase ne, je běžným jevem. Vždy je dobré, pokud má dítě možnost mít kolem sebe kamarády z různých vrstevnických skupin- ze školy, z kroužků, z táborů. Pokud se pak rozhádá s kamarády ze školy, nemusí se ještě kvůli tomu cítit v izolaci, protože má i jiné známé. Píšete, že se dcera doma nudí. V tom případě je vhodné se na toto téma pobavit a zkusit vymyslet, jaké aktivity by ji mohly bavit. Zda vybrat nějaký nový zájmový kroužek, podnikat spoustu věcí můžete i doma- něco vyrábět, sbírat, starat se o zvířata apod. Ve vašem okolí se jistě konají i různé společenské akce, na které se můžete jít s dcerou podívat. Možná to bude chtít trpělivost vymyslet „lék na nudu“, ale určitě společně na něco přijdete. Nenechte se odradit dětmi rádo opakovaným tvrzením, že je stejně nic nebaví. A spory mezi kamarádkami jistě také nebudou trvat věčně. Možná když uvidí, že vaše dcera není na jejich partě závislá a jde si svojí cestou, rádi ji zase přijmou mezi sebe.

Dobrý den, v případě vašeho dotazu je těžké odpovědět konkrétní radou, protože mně chybí znalost řady detailů a pravděpodobné příčiny vašeho problému. Pokusím se proto odpovědět v obecnější rovině, nastínit souvislosti, kterých by bylo dobré si všímat. Píšete, že se vaší dceři děti smějí kvůli špatnému prospěchu. Otázkou zůstává, co bylo prvotní. Pokud horší školní výsledky ovlivnily postavení dcery v kolektivu, v tom případě je třeba se zaměřit na to, proč se jí ve škole nedaří. Jestliže měla dcera obtíže s učením již od počátku školní docházky a s přibývající látkou se její výsledky horší, je na místě konzultace s odborníkem, nejlépe v pedagogicko-psychologické poradně. Tam se zjistí úroveň rozumových schopností dcery, které s učením souvisí. Pokud dcera nezvládá pouze některé předměty, například český jazyk, cizí jazyk nebo matematiku, může se jednat i o specifickou poruchu učení, která školní výsledky negativně ovlivňuje. V případě, že se jedna z výše zmíněných věcí prokáže jako překážka k dosažení dobrých učebních výsledků, dá se podle toho přizpůsobit náročnost učiva a s dcerou cíleně pracovat na nápravách. Známky se sice mohou lepšit, ale dá se předpokládat, že dcera nebude premiantkou třídy, a proto si bude muset postavení v kolektivu vybudovat na jiném základě. Je třeba ji podporovat v činnostech, které ji baví a které nemusí přímo souviset se školou (hudba, sport, koníčky). Postavení v kolektivu může ovlivnit i vstřícnost povahy, její společenskost, humor apod. Můžete konzultovat i s třídní učitelkou, ať pomůže společně s vámi najít její silné stránky a ve škole jich využít. Druhou variantou je, že dcera ve škole prospívala normálně a najednou se její výsledky horší. Tady samozřejmě může hrát roli situace v rodině, na což děti často reagují zhoršením prospěchu (rozvod, časté hádky), nebo se změnilo její postavení v třídním kolektivu, děti ji mezi sebe neberou, a proto se přestává učit. Bude podstatné, jaký vztah důvěry panuje mezi vámi a dcerou, zda se vám podaří zjistit, z jakého důvodu se vztahy s kamarády pokazily (jednorázově se něco stalo; daná situace trvá již dlouho) a svěří se vám. Vhodná je i konzultace s učiteli, aby se vyloučila případná možnost školní šikany v jakékoliv podobě. Bohužel nevím, jak stará je vaše dcera, ale zhoršení prospěchu může souviset i s nastupující pubertou, kdy se mohou vyhrotit vaše vzájemné vztahy a dcera se přestává učit, na protest proti vaší výchově. Jak sama vidíte, příčin může být opravdu mnoho. Proto je potřeba nejprve zjistit, co by mohlo být spouštěčem celé situace, která vás nyní trápí a teprve pak se dá hledat účinné řešení. Následná konzultace s odborníky (školní psycholog, psycholog v poradně) může pomoci nejen dceři, ale i vám.

Milá pani Majko, srdečně zdravím a reaguji na váš dotaz. Pravdou je, že s nočním pitím dětí zápolí řada maminek a rozhodně v tom nejste sama. Zpočátku se čaj či voda jeví jako dobrý krok k tomu opustit noční kojení, časem se však z nočního pití může stát zlozvyk, který přetrvává i do vyššího věku dítěte a hůře se odbourává. Pokud jsou vašemu synovi již tři roky a přes den dodržuje normální pitný režim, je noční pití spíše jen jeho rituálem. Řešením je s podáváním vody postupně přestat. Dávejte mu pít méně a méně tekutiny, později se přes den bavte o tom, že v noci již pití nedostane a pak už je jen na vás vytrvat jeho nátlak, o který se bude jistě pokoušet. V tomto věku je pro děti totiž typické, že vzdorují a snaží se prosadit svoji, proto se dá očekávat i výraznější odpor z jeho strany. I když to bude těžké, měla byste vytrvat a stát si za svým rozhodnutím. Pokud bude hodně plakat či se vztekat, můžete ho opakovaně pohladit a znovu mu klidně zopakovat, že mu pití nedáte, že jste se o tom bavili již přes den. Ačkoliv se tato metoda může jevit jako drastická, pokud vytrváte několik dní, měl by syn postupně pochopit, že neustoupíte. Vždyť nerušená noc prospěje i vám a do dalšího dne budete mít více energie na společné aktivity (můžete syna zkusit motivovat i nějakou zajímavou činností, která ho druhý den čeká, když v noci vydrží bez pití; můžete si zavést nějaký pěkný notýsek a tam si dávat třeba razítka či samolepky, pokud bude celou noc spinkat apod.). Pokud by se vám i nadále nedařilo s pitím skoncovat a syn by se například horšil v chování přes den, doporučuji konzultaci s dětským psychologem, který vám na základě hlubšího poznání synovi osobnosti může poradit.

Řada rodičů řeší v souvislosti s jídlem situaci, kdy jejich dítě najednou přestává chtít chodit do školky, postupem času se u něho začnou projevovat i různé psychosomatické obtíže (bolení bříška či hlavy, zhoršení spánku). Příčina je zřejmá. Děti, které mají obtíže s jídlem (jedí málo, nejedí některá jídla), jsou totiž ze strany pani učitelek opakovaně nuceny jíst, a to v dobré víře, že nechuť k jídlu se dá tímto způsobem u dítěte zlomit. Potažmo když vidí, že jedí všichni okolo. Někdy to tak opravdu může být, ale častější variantou je právě ta, že dítě do školky začne chodit nerado. V tomto případě je na místě, aby se rodiče s učitelkami domluvili, že dítě do jídla opravdu nebudou nutit. Zodpovědnost je v tomto případě na rodičích a školka by jejich přání měla respektovat. Nechuť ke školce pak většinou brzy odezní.

V momentě, kdy váš potomek nastoupí do školky, dříve či později se na jeho chování začne projevovat vliv vrstevníků. Není to sice ještě v takové míře jako v dospívání, nicméně jeho názory, vkus a přání se mohou začít měnit, a to v různých oblastech včetně stravování. Pokud tedy dítě začne odmítat nějakou potravinu, protože ji nejedí ani jeho kamarádi, je sice možné s ním diskutovat, ale není potřeba z toho vyrobit velký problém. Pravděpodobné je, že časem dítě začne danou věc opět jíst. Do té doby je jídlo možné nahradit něčím obdobným nebo je připravovat tak, aby v něm dítě potravinu nedohledalo (mixované kaše, polévky atd.).

Důvodů, proč dítě odmítá jíst před lidmi na veřejnosti, může být samozřejmě více a v takovém případě je vždy nutné si s dítětem citlivě promluvit a pokusit se zjistit, co je onou skrytou příčinou. V daný moment není dobré ho do jídla před lidmi nutit, bagatelizovat jeho pocity či je bouřlivě komentovat. Je dobré jeho přání respektovat, ač nám mohou připadat naprosto nepochopitelná. Pro dítě je v daný moment totiž důležitá podpora jeho nejbližšího okolí, protože to nám dává zpětné informace o tom, jací vlastně jsme, spoluvytváří naše sebepojetí, se kterým je potřeba dále pracovat. Většinou se jedná o citlivé děti, s úzkostnými rysy osobnosti, které mohou mít strach, že budou vystaveny nějakému posměchu, že se ztrapní, situaci nějak nezvládnou. Často mohou mít negativní zkušenost z kolektivu vrstevníků, kdy se jim někdo posmíval, osočil je, a proto se začnou takovým situacím vyhýbat. Pokud obtíže přetrvávají delší dobu, nedaří se nám příčinu odhalit, je vhodné obrátit se na odborníka, který se o to pokusí společně s vámi. Pracuje se nejen s osobností dítěte, ale i na tréninku dané činnosti (vhodný je kognitivně-behaviorální trénink), kdy se postupuje po malých krůčcích, například dítě se nejprve učí před lidmi pouze pít, pak něco málo sníst, zkouší jíst v různých prostředích, až se dopracuje k tomu, že problém pozvolna odezní.