Pohádka o parníku a jahodách

Po klidné řece pluje parník. Z komínů se mu kouří a pomalu si to šine kolem břehů, z nichž na něj mávají děti. Kormidelník Brumík se usmívá a mává nazpátek. Dnes se mu pluje moc dobře. Najednou však před přídí zahlédne skrz hladinu dno řeky. Mělčina! Pokud nic neudělá, parník uvízne a než ho přijedou kamarádi vytáhnout, náklad drahocenných jahod, který veze, se zkazí. Brumík nezaváhá, chytne kormidlo do tlapek a roztočí ho nejsilněji, jak umí. Parník začne pomalu zatáčet, ale není to dost rychle na to, aby se mělčině vyhnul. Musí přidat! A tak méďa přiskočí k parnímu kotli a nakrmí plápolající ohýnek několika lopatkami uhlí. Plamínek se rozhoří, z komínů se vyvalí dým a parník poskočí, jako by ho najednou táhly všechny rybky v řece. Brumík doběhne ke kormidlu právě včas, aby viděl, jak se jeho loď těsně, ale přece, vyhýbá mělčině. I tentokrát doveze čerstvé jahůdky včas.