Pohádka o mléčném potoku

„Kam asi teče mléko z jezírka pod tímhle mléčným vodopádem?“  pomyslel si Brumík. „Měl bych to prozkoumat.“ Rozhlédl se, aby našel nejlepší cestičku, kterou by se mohl dát, a neztratil přitom z očí bílou stužku mléka utíkající přes kameny. Nalezl ji kousek před sebou. Čím déle šel, tím hustějším křovím se musel prodírat, kličkovat mezi většími stromy a sem tam i po kamenech přeskákat z jednoho břehu potoka na druhý.  Když už si začal pomalu vyčítat, že se do takového dobrodružství vůbec pustil, zahlédl v dálce něco povědomého, něco, co překračovalo potůček jedním velkým skokem. Přidal do kroku, aby se dostal blíž a najednou zůstal překvapeně stát. „Ale vždyť to je přeci dřevěný můstek přes mléčný potok kousek od mého domečku! Jen dvě zatáčky tímhle směrem a jsem doma. Tak teď alespoň vím, že pro lahodné mléko z vodopádu nemusím chodit nikam daleko.“