Pohádka o čokoládové hoře

„Levou nohu sem, pravou o kousek výš, tlapkou se chytit za tenhle výčnělek a tady se pořádně přivázat. Hlavně se nedívat moc dolů, přemýšlet musím o vrcholku. Už je k němu jenom kousek! Unavený jsem, jen co je pravda, ale teď už vydržím. Jsem přeci méďa a umím lézt i šplhat, jsem přeci Brumík a děti nezklamu. Slíbil jsem pro všechny horu čokolády. Poslední překážka a konečně jsem tady, úplně nahoře – na čokoládové hoře. Není jen moje, kousek z ní má každý nadosah.“